Jak fotit interiéry

Pokud chcete fotit interiéry a nevíte, kde začít, tohle je článek přesně pro vás. Sepsal jsem komplexního průvodce focením interiéru pro začátečníky, který pokrývá vše od fotografické techniky, kompozice, pravidel focení, příprav interiéru, nastavení fotoaparátu až po konečnou úpravu fotky. Článek je OPRAVDU DLOUHÝ, každopádně jeho přečtení za to rozhodně stojí!

Focení interiérů je náročná fotografická disciplína. Paradoxně ale není náročné samotné focení, ale spíše vše kolem něj. Fotograf architektury musí komplexně zvládat hned několik dovedností, jako je estetické cítění, správné nastavení fotoaparátu, práce se světlem a postprodukce fotky v počítači.

Existuje množství způsobů, jakými lze focení interiérů pojmout. Obsáhnout všechny v jednom článku je prakticky nemožné, zabývat se proto budu těmi, které bohatě stačí pro vytvoření velice solidních fotek, a sám s nimi mám dobrou zkušenost.

Článek je rozdělen do 7 bodů, které byste v praxi měli při focení interiéru řešit postupně:

Fototechnika
Plánování
Kompozice a její pravidla
Příprava interiéru
Světlo
Fotíme
Postprodukce

1. Fototechnika

Začneme hned tím, bez čeho fotit nejde – fototechnikou. Dobrou zprávou je, že interiérové focení rozhodně nepatří mezi disciplíny, které jsou na pořízení fotografické techniky náročné. Když to přeženu, tak dobrou fotku je možné udělat i s bazarovou zrcadlovkou a bazarovým objektivem s cenou do 10 tisíc Kč.

Nezáleží na velikosti snímače, nezáleží na tom, jaké hodnoty ISO přístroj zvládne. Mnohem důležitější, než fotoaparát je ale objektiv, který by měl bát široký, ideálně ultraširoký (ohnisková vzdálenost nižší než 20 mm ve fullframe ekvivalentu). Na jednotlivé komponenty fototechniky se podíváme blíže.

Fotoaparát

Při volbě fotoaparátu je v první řadě potřeba dbát hlavně na to, zda má fotoaparát možnost fotit v manuálním režimu (to splňují všechny zrcadlovky) a zda se jedná o zařízení s možností výměny objektivů. Velikost čipu je vedlejší, každopádně fullframe čip je výhodou – lze na něj koupit objektivy s opravdu hodně širokým ohniskem a navíc disponují fullframe čipy zpravidla větším dynamickým rozsahem (množství zaznamenaných dat mezi světly a stíny).

Nezanedbatelnou výhodou je také možnost výklopného displeje. Interiéry budete často fotit ze stativu při výšce mezi 1-1,5 metrem a vytočený displej je mnohem pohodlnější řešení než věčné ohýbání těla. Kromě fullframe fotoaparátu dobře poslouží i základní zrcadlovky či bezzrcadlovky s čipem o velikost APS-C od předních výrobců jako je Canon a Nikon.

Moje doporučení (2020): FF/APS-C zrcadlovka/bezzrcadlovka s výklopným displejem
Moje konkrétní doporučení:
- Do 5.000 Kč: bazarový Canon 600D/650D, bazarový Nikon D5200
- Do 10.000 Kč:Canon 2000D, Nikon D3500
- Do 30.000 Kč: Nikon D750, Canon 6D mark II, bazarová Sony A7r II
- Nad 30.000 Kč:Nikon D850, Nikon Z7, Sony A7R III

Objektivy

Objektiv dělá fotku a při focení interiéru to platí dvojnásob. Nejčastěji budete používat ohniska rozsahu 15-45 mm na fullframe, což je ekvivalent 10-30 mm na APS-C snímači. Použitá ohniska pak hodně záleží i na účelu, za jakým interiér fotíte. Při focení pro realitní agenturu budete chtít zpravidla ukázat to nejlepší, co daný interiér nabízí, a budete toho chtít dostat co nejvíce na jednu fotku, proto bude žádoucí použít co nejširší objektiv. V případě focení pro interiérového designera je důležitější udělat stylové fotky s citlivou kompozicí, zdůrazňující stěžejní prvky interiéru.

Obecně můžu doporučit ultraširoké objektivy o ohniskové vzdálenosti 17 mm a méně pro fullframe foťáky a 10 mm pro APS-C čipy. Já osobně používám Samyang 14 mm/f2.8, který je dostupný snad pro všechny hlavní značky fotoaparátů. APS-C alternativou je např. Canon 10-18 mm, Tokina 12-24 nebo Sigma 8-16 mm (nejširší rektilineární* objektiv pro APS-C snímač). Pro delší ohniska dobře poslouží jakýkoliv základní objektiv v rozsahu 24-70 mm pro fullframe, respektive 17-50 mm pro APS-C nebo jejich alternativy. Nutno podotknout, že nejnižší clonu objektivu není při focení interiérů potřeba řešit. Zpravidla budete vždy fotit na clony f11 a vyšší.

*rektilineární – objektiv, který nemá vlastnosti rybího oka a „nekulatí“ obraz

Moje obecné doporučení (2020): 1x ultraširoký objektiv, 1x základní objektiv
Moje konkrétní doporučení ultraširoký objektiv:
- Do 5.000 Kč: bazarová Tokina 12-24 pro Canon/Nikon APS-C, bazarový Canon 10-18 mm APS-C,
- Do 10.000 Kč: bazarová Sigma 8-16 pro Canon/Nikon APS-C, manuální Samyang 14/f2,8 pro Sony/Canon/Nikon FF
- Do 30.000 Kč: bazarový Nikon 14-24/2,8 pro FF, bazarový Sony 12-24/f4, bazarový Canon 14/2,8 L (vše FF)
- Nad 30.000 Kč: Canon 11-24/f4 L, Sony 12-24/f4, Sigma 12-24/f4 (vše FF); jakékoliv tilt-shift objektivy
Moje konkrétní doporučení pro základní objektiv:
- Do 5.000 Kč: Canon 18-55 základový objektiv, Nikon 18-55 základový objektiv, Sony 28-70
- Do 10.000 Kč: Tamron 17-50/2,8 pro Nikon/Canon
- Do 30.000 Kč: bazarový Canon 24-70/f2,8 L I; bazarový Nikon 24-70/f2,8; Tamron 28-75/f2,8 pro Sony
- Nad 30.000 Kč: Canon 24-70/f2,8 L II; Nikon 24-70/f2,8; Sony 24-70/f2,8 GM

Stativ

Stativ je poslední nezbytnou periferií, kterou budete k focení interiérů potřebovat. Při koupi stativu nešetřete. Ne nadarmo se říká, že stativ se kupuje dvakrát. Poprvé se snažíte ušetřit a vybíráte variantu za pár stovek, což se zpravidla nevyplácí, protože napodruhé stejně koupíte po prvotním nezdaru kvalitní stativ.

Obecně lze stativ rozdělit na dvě části – stativové nohy a stativovou hlavu. Doporučuji nešetřit především na stativové hlavě. Solidní nohy koupíte do 3000 Kč, solidní hlavy začínají nad 2000 Kč. Tak se dostanete na cenu přes 5000 Kč. Pokud se vám to zdá moc a opravdu chcete ušetřit, šetřete raději na nohách, nikoliv na stativové hlavě (nekupujte nic hrošího než níže uvedenou hlavu Benro). Můžu doporučit nohy značek Benro a Manfrotto, neprohloupíte s žádnou z nich, každopádně se snažte vybírat nohy s nosností alespoň 5 Kg (tím zajistíte solidní stabilitu) a výškou alespoň 1,5 m.

U stativové hlavy je výběr složitější, protože trh nabízí hned několik druhů. Pro interiérové focení jsou nejvhodnější bezesporu třícestné hlavy, na kterých si můžete za pomoci aretačních páček nastavovat každou ze tří os hlavy zvlášť. Není pak problém v praxi dělat velmi jemné adjustace kompozice, kdy fixujete 2 osy a hýbete jen s tou třetí. Tohle je naopak velmi složité při použití kulové hlavy, kde řešíte vždy 2 osy zároveň. Doporučují kupovat hlavu s univerzálním adaptérem Arca Swiss. Pokud budete v budoucnu kupovat více periferií či stativových hlav se stejným adaptérem, určitě to oceníte. Výhodou jsou také vyvažovací bubliny, které ovšem naprostá většina solidních stativových hlav obsahuje.

Moje doporučení (2020): Stativové nohy Benro/Manfrotto s třícestnou hlavou Benro/Manfrotto
Moje konkrétní doporučení: Manfrotto MT190 XPRO3 + Benro HD1A

Další periferie

Foťák, objektiv a stativ jsou elementární technika, kterou na focení interiérů potřebujete nutně. Další periferie, které nutně nepotřebujete, ale můžou vám značně ulehčit práci, uvádím níže.

Bublina do sáněk pro blesk fotoaparátu. Velmi levná, ale výborná věc, která vám pomůže při vyvažování kompozice v případě, kdy vyvažování nemá interně váš foťák ani stativová hlava.
Dálková spoušť. Osobně fotím se samospouští na 2 sekundy nebo odpaluji přes mobil/iPad, ale někomu může dálková spoušť vyhovovat více.
Blesk. Při jedné ze základní technik focení interiérů lze používat blesk v sáňkách fotoaparátu se světlem odraženým o strop. Při pokročilých technikách se používá blesk i mimo fotoaparát a nasvětlují se jednotlivé části kompozice individuálně.
Mobilní telefon/Tablet. Pokud váš foťák dokáže komunikovat s telefonem nebo tabletem přes wifi, můžete obě zařízení spojit a ovládat foťák právě z mobilu nebo tabletu. Osobně často fotím přes 10“ iPad.

2. Plánování

Ačkoliv to může znít nesmyslně, i focení interiéru je v případě slunečného počasí vhodné plánovat na konkrétní denní dobu. Fotit při krásném slunečném dni exteriéry domu platí za prakticky ideální podmínky, v interiéru ale dokáže slunce nadělat pěknou paseku, zvlášť když jeho paprsky prosvítají žaluziemi a „vypalují“ různá místa v místnosti. Pokud předpověď hlásí slunečný den a vy se chystáte fotit interiér, máte prakticky 3 možnosti:

Použít aplikaci typu Suncalc nebo její alternativu a naplánovat focení tak, abyste dané místnosti fotili v takové části dne, kdy do nich nesvítí slunce.
Denní dobu neřešit, a pokud bude do místnosti svítit slunce, zatáhnout žaluzie/závěsy, případně použít na zakrytí okna deku a eliminovat slunce prosvítající do místnosti. Následně vyfotit další fotku s vytaženými žaluziemi/závěsy a vše následně vymaskovat ve Photoshopu.
Denní dobu neřešit a neřešit ani slunce. Pak ale musíte počítat s tím, že vám slunce může svítit do záběru a dělat neplechu. Pak doporučuji alespoň fotit expozičním bracketingem (viz níže), protože dynamika scény, ve které do interiéru svítí slunce, je opravdu vysoká.

Předpokládejme, že máte všechnu techniku pořízenou nebo půjčenou. Máte naplánované, v jakou denní dobu budete interiér fotit a dorazíte na místo focení. V první řadě doporučuji pár minut, případně desítek minut strávit tím, že si prostory projdete a vytipujete si, co je v prostoru dominantní, odkud by se dalo fotit a co má a nemá smysl fotit. Není potřeba vše řešit konkrétně, stačí základní přehled. Jakmile tenhle úvodní proces dokončíte, můžete se pustit do prvních fotek.

Na první fotce jsem záměrně nezatáhl žaluziemi. Mapy, které tvoří odrážející se slunce jsou zcela zřejmé a fotku kazí. Na druhé fotce jsou žaluzie zataženy.

3. Kompozice a její pravidla

Kompozice je alfa a omega dobré fotky. Pokud zvládnete všechny výzvy fotografie, ale nezvládnete kompozici, fotka bude stejně špatná. U interiéru to platí o to více. Bez nadsázky se dá kompozice označit jako nejdůležitější část tvorby dobré fotky architektury.

Při hledání kompozice mám malý trik – vezměte foťák ze stativu, projděte s ním místnost, zkoušejte různá místa, různé úhly, různá ohniska a koukejte do hledáčku. Jakmile najdete vhodnou kompozici a zhruba i vhodnou výšku, můžete foťák postavit na stativ a vyšperkovat kompozici k dokonalosti. Co řešit u kompozice a jak dospět k solidní kompozici popisuju v bodech níže:

Rohy. Pokud toho chcete na fotce ukázat co nejvíce, doporučuji v první řadě projít rohy místnosti. Věřím, že v každé místnosti najdete alespoň 1 roh, ze kterého může vzniknout solidní fotka. Pokud fotíte velký dům/byt, zvažte také navazování místností. Vždy by měla z každé místnosti vzniknout alespoň 1 fotka, ze které bude jasné, kam dveře z místnosti vedou. Skvělé fotky ale vznikají i při symetrických kompozicích, kdy fotíte kolmo ke zdi nebo objektu. V takovém případě je ale nutné opravdu dobře hlídat, kde stojíte, z důvodu sbíhání vertikálních i horizontálních linií (viz níže).
Výška. Jakmile vyberete místo, budete řešit výšku záběru. Naprostá většina stropů je vysokých cca 2,6 metru, ideální výška pro focení je pak někde mezi 80-130 cm v závislosti na tom, co přesně fotíte. Pokud budete mít v popředí gauč, který je vysoký 50 cm, pravděpodobně půjdete s foťákem trochu níž. Pokud popředí mít nebudete a budete chtít obsáhnout co nejvíce z místnosti, můžete jít výš. Obecně ale nemůžu doporučit fotit v takových místnostech osazených nábytkem výše než 130 cm. Fotka pak zkrátka nepůsobí dobře a hlavně jde vidět více stropu než podlahy.
Ohnisko objektivu. O tom, jaká ohniska budete nejčastěji používat, jsem psal už výše. V praxi se realitní focení fotí v drtivě většině s ultraširokým objektivem. Při focení pro interiérového designera budete používat ohniska variabilněji a fotit jednotlivé prvky místnosti spíše než celky.
Hloubka záběru. Správná kompozice by měla mít popředí, objekt zájmu a pozadí. To platí i při focení interiérů. Příkladem může být gauč v popředí, stůl jako objekt zájmu a stěna obýváku v pozadí.
Světlo. Tohle záleží především na vkusu a dovednostech každého fotografa, každopádně osobně nerad fotím s oknem přímo za zády – fotky je pak plochá. Nejlepší variantou je mít okno po levé nebo pravé straně kompozice. Fotit se dá i proti oknu, jen je potřeba počítat s expozičním bracketingem nebo jinou technikou, o které píšu níže.
Náklon.Dejte si pozor, abyste měli fotku horizontálně vyrovnanou. Není nic horšího, než křivá fotka! Některé moderní foťáky mají interní gyroskop, na kterém můžete rovnou zkontrolovat, zda foťák nemáte nahnutý. Pokud gyroskop nemáte, doporučuji koupit bublinu do sáněk pro blesk, pomocí které foťák snadno vyrovnáte.
Prostor na ořez. Nechte si prostor na ořez! Raději vyfoťte širší záběr, který následně ořežete než naopak. Dnešní foťáky běžně fotí do 24 megapixelů a více. Na web vám stačí 2 megapixely.
Sbíhání svislých linií. Sbíhání linií je fenomén, který je pro člověka, jež se nikdy nedíval na interiér hledáčkem fotoaparátu, neznámým. Dovolím si trochu teorie – lidský mozek je natolik inteligentní, že ač se díváme na svislé linie (třeba zárubně dveří, okraj skříně nebo roh místnosti) z jakéhokoliv úhlu (natáčíme hlavu dolů a nahoru – klidně to vyzkoušejte), mozek chápe, že linie je stále svislá a my ji tak proto vnímáme. Nyní vezměte foťák a udělejte to samé. Linie budou rovné, pokud budete foťák držet ve vodorovné poloze. Jakmile se začnete s foťákem naklánět dopředu a nahoru, začnou se linie sbíhat/kácet. Sbíhání svislic je při focení interiéru nežádoucím jevem a mnozí ho vnímají jako to, co rozděluje profesionální a neprofesionální výstup. Sbíhání svislic lze korigovat prakticky třemi způsoby:
1. Přímo na místě. Na sbíhání svislic si budete dávat pozor přímo při focení. Budete fotit s foťákem v horizontální poloze, vyrovnaným v obou osách. Jemné odchylky a jemné sbíhání svislic nevadí, viz bod 2 níže.
2. V postprodukci. Svislice se dají efektivně řešit v postprodukci, je však nutno počítat s tím, že vám korekce svislic „ukrojí“ kus kompozice. V praxi používám nejčastěji způsob 1 a 2 – svislice řeším co nejvíce přímo při focení a drobné odchylky efektivně koriguji v postprodukci
3. Tilt-shift objektivy. Objektivy se speciálním mechanismem, korigujícím svislice přímo v objektivu. Pokud takový objektiv vlastníte, tenhle článek pro vás pravděpodobně nemá smysl.

Pokažená kompozice na první fotce – takhle vyfocená fotka už prakticky nejde nijak korigovat. Všimněte si sbíhání svislic na stranách fotky. Na druhé fotce správně vyfoceno.

4. Příprava interiéru

Scénu máte před sebou, kompozici máte namyšlenou, foťák máte na stativu a jste připraveni fotit. V tuhle chvíli doporučuji se zastavit, celou scénu přejet očima jednak na displeji fotoaparátu, ale i reálně. Pokud naznáte, že některá z částí kompozice potřebuje naaranžovat nebo jakkoliv doladit, udělejte to. Tenhle úkon je z velké části velmi subjektivní. Samozřejmě pokud máte pokrčenou záclonu, pomačkaný potah sedačky, špatně otočenou židli, trčící kabely od televize či spotřebiče nebo zatažené okno, jde o jasné problémy, nad jejichž řešením nebudete dlouho uvažovat. Když kompozici dobře zkontrolujete, ušetříte si hodně času případným retušováním v postprodukci. Takřka vždy platí, že je lepší problém v kompozici řešit raději na místě, než retušovat v počítači.

Pokud chcete dotáhnout vzhled interiéru k dokonalosti, můžete použít i tematické rekvizity, kterými vzhled prostoru dotvoříte k obrazu svému.

5. Světlo

Světlo dělá fotku. To je jasné pravidlo. Při focení interiérů můžete pracovat s přirozeným světlem, interiérovými světly, které máte k dispozici nebo případně i se světlem umělým, které do scény přidáte – bleskem. Práce s přirozeným světlem je nejjednodušší a fotky jsou zpravidla nejpřirozenější. Focení s bleskem se dá dále rozdělit na focení s bleskem na fotoaparátu a focení s bleskem mimo fotoaparát.

Jen přirozené světlo. Nejjednodušší technika. Fotíte to, co vidíte. V případě dynamičtějších scén je vhodné použít HDR nebo skládání expozic, viz další kapitoly.
Blesk na fotoaparátu. V praxi se při takovém focení blesk nasměruje kolmo do stropu a světlo se nechá odrazit od stropu a rozptýlit po místnosti. Podmínkou pro tohle focení je nízký strop vylíčený bílou barvou. Jiná barva by způsobila nežádoucí barevný nádech výsledné fotky. Technika není náročná, navíc se dá se správně nastavenou intenzitou blesku a podexponovaným nastavením fotoaparátu vyfotit i dynamická scéna na jednu fotku. Stačí fotku podexponovat tak, aby interiér byl „tmavý“ a exteriér za okny exponovaný správně a následně nastavit intenzitu blesku tak, aby dokreslil podexponovaný interiér. Z mojí zkušenosti ale takové fotky působí poměrně sterilně a sám tuto techniku nepoužívám.
Blesk mimo fotoaparát. Technika, při které fotograf odpaluje blesk mimo fotoaparát a nasvěcuje si jednotlivé částky fotky. Výslednou fotku pak skládá často z několika desítek podkladových fotografií. Poměrně náročná technika, která přesahuje tento článek, proto se jí zde zabývat nebudu.

Mimo přirozené světlo a blesk vstupují do focení interiérů ještě interiérová světla. Rozsvítit či nechat zhasnuté? Náročnější otázka, než se zdá. Záleží na několika faktorech a subjektivním názoru fotografa a klienta. Osobně jsem opatrný s rozsvěcováním oranžových žárovek, které mají teplotu světla (na rozdíl od bílých zářivek) znatelně odlišnou oproti dennímu světlu. Podle čeho se můžete rozhodovat:

Bílá zářivka X oranžová žárovka. Zářivka má teplotu světla prakticky shodnou s denním světlem, což je výhoda. Na druhé straně oranžová žárovka má teplotu výrazně nižší. Problém pak nastává v postprodukci, kdy se míchá modré přirozené světlo s oranžovým umělým. Vyvážení bílé se budete pokoušet logicky nastavit na přirozené světlo, ale oranžové žárovky budou interiér tahat do teplých tónů. To, jak špatně nebo dobře to bude vypadat, závisí dále na více aspektech. Co hovoří pro rozsvícení oranžových žárovek je fakt, že interiér pak vypadá „vřeleji/tepleji“, zkrátka více útulně.
Typ světla. Pro upřesnění – je rozdíl mezi kulatým světlem přidělaným přímo ke stropu a lustrem s 1000 umělými diamanty a desítkami děr. Takový lustr bude po rozsvícení na stropě a případně i na přilehlých zdech dělat nehezké mapy. Řešení pak máte dvě – buď lustr nechat zhasnutý, nebo mapy následně retušovat.
Pro koho fotíte. Jak jsem již zmiňoval, oranžové světlo barví interiér do různých barev. Proto ho pravděpodobně nebudete používat při focení prvků designu pro interiérového designérka. Naopak realitní makléř může uvítat „vřelý look“ interiéru po rozsvícení oranžových žárovek, protože na potenciálního zákazníka takový interiér bude působit útulněji.

Vlevo fotka s rozsvíceným bílým světlem ze zářivky. Vpravo efekt a problém s vyvážením bílé, který dělá oranžové žárovkové světlo.

6. Fotíme

Jak jsem již zmínil, samotné focení je v procesu tvorby fotek architektury paradoxně jedním z těch jednodušších kroků. Důležité je správně nastavit fotoaparát, přičemž byste rozhodně měli fotit v režimu manuální expozice (M). Doporučuji fotit také v režimu živého náhledu, protože je řádově jednodušší koukat na displej foťáku než se ohýbat k hledáčku. V bodech níže projdeme nastavení jednotlivých důležitých kroků:

RAW. Foťte do rawu! Raw je alternativní formát, do kterého umí fotit všechny dnešní bezzrcadlovky a zrcadlovky. Oproti klasickému jpegu jsou raw soubory až 5x větší co do velikosti, ale hlavně v sobě mají mnohem více dat. Je pak jednodušší stahovat přepaly a vytahovat podpaly na podkladových fotografiích.
Navíc dokážete v rawu flexibilně měnit vyvážení bílé barvy, takže ho nemusíte řešit při samotném focení.
Clona. Jednoduše – vysoká. Pokud víte, jak funguje a jaké změny v praxi udělá nastavení vyššího či nižšího clonového čísla, není potřeba vysvětlování. Každopádně pro upřesnění – vysoké clonové číslo znamená méně světla, které projde na senzor, ale větší hloubku ostrosti. To znamená, že při clonovém čísle f13 budete mít prostor krásně prostřený, čehož byste u clonového čísla f2 dosáhli těžko. V praxi tedy volte clonu někde mezi f11 a f14. Nejvyšší clony vašeho objektivu (typicky f16, f22 apod.) nepoužívejte – na posledních clonových číslech se již projevují optické vady objektivu.
Iso. Jednoduše – co nejnižší. Fotíte ze stativu, takže vám nezáleží na tom, jestli bude foťák fotit 10 sekund, 2 sekundy nebo zlomek sekundy. Iso tedy mějte pokud možno vždy na hodnotě 100, která je pro naprostou většinu dnešních digitálních fotoaparátů nativní (přirozená). Vyšší iso by vám nabídlo kratší časy závěrky,
ale za cenu většího šumu a nižšího dynamického rozsahu senzoru. To nedává při focení architektury smysl.
Čas. Na čase z hlediska výsledného obrazu nezáleží. Čas je tou poslední veličinou expozičního trojúhelníku (clona/iso/čas), kterou budete řešit. Nastavte ho tak, aby byla expozice vyrovnaná.
Samospoušť. Pokud fotíte ze stativu, nikdy nefoťte zmáčknutím spouště. V interiérech budete často fotit na dlouhé časy a zmáčknutí spouště by obraz rozmazalo. Doporučuji použít samospoušť (2 nebo 5 nebo 10 sekund), případně kabelovou nebo bezdrátovou spoušť.
Ostření. Ideálně ostřete manuálně. Přes živý náhled na displeji si zvětšete obraz do výřezu 1:1 a precizně zaostřete manuálně.
Expoziční bracketing. Pokud fotíte dynamickou scénu (velký rozdíl mezi světlými a tmavými místy – typicky interiér s průhledem z okna) doporučuji použít expoziční bracketing, který všechny moderní fotoaparáty nabízí. V praxi na fotoaparátu nastavíte rozsah, ve kterém udělá 3, 5 nebo 7 expozicí (záleží, kolik nastavíte). Tzn. pokud nastavíte expoziční bracketing na 3 snímky s rozdílem 2EV (2 expoziční stupně), foťák udělá 1. fotku se středovou expozicí a poté další 2 fotky s expozicí o 2EV nižší (tmavší fotka) a o 2EV vyšší (světlejší fotka). Vše pak složíte v postprodukci do jedné fotky. O tom jak si na vašem fotoaparátu nastavíte expoziční bracketing doporučuji přečíst v manuálu vašeho foťáku.

Tak, to by mělo být vše, co by vám mělo stačit pro základní nastavení vašeho fotoaparátu pro focení architektury. Nyní vás čeká poslední krok – zpracovat podkladové snímky do výsledné fotografie.

7. Postprodukce

Možností, jak podkladové snímky zpracovat je nespočet. Programů též. V rámci téhle sekce se budu zabývat jen tím, jak zpracovat fotky při použití nejrozšířenější techniky expozičního bracketingu za pomoci nejpoužívanějšího fotografického programu – Adobe Lightroom. Běžně se při zpracování používá Photoshopu, maskuje se, retušuje se, ale to už je opravdu nad rámec tohoto článku.

Předpokládejme tedy, že jste úspěšně nafotili podkladové fotky formou expozičního bracketingu. Typicky budete mít 3 fotky, z nichž jedna bude podexponovaná (tmavá), jedna bude správně exponovaná a jedna bude přeexponovaná (světlá). Všechny fotky naimportujte do Lightroomu. Vytřiďte si fotky, které budete následně používat od odpadu, to dělám typicky tím, že použitelné fotky označím žlutou barvou (klávesa 7) v prvním kole třídění. V druhém kole třídění pak vyfiltruji žluté fotky (nahoře v módu Grid v Library klikněte na Attributes a vpravo vyberte žlutou barvu) a z nich následně označím zeleně (klávesa 8) podkladové fotky, které opravdu použiji. Ty si následně stejným způsobem vyfiltruji a jdu pracovat.

Začnu tím, že označím všechny 3 podkladové snímky (držte klávesu CTRL a označte myší). Následně kliknu pravým tlačítkem na jakýkoliv z nich a vyberu „Merge to HDR“ nebo český ekvivalent (pokud máte program v češtině). Projdu nastavení, ve kterém vesměs není potřeba nic měnit, ale co jednotlivá táhla dělají, můžete zkusit sami. Po potvrzení nastavení se mi vytvoří jeden výsledný snímek. Ten je prakticky totožná fotka jako ta s prostřední („správnou“) expozicí, ale co do dynamického rozsahu (rozsah světel a stínů) je celkem o 4EV větší (2EV ve stínech, 2EV ve světlech díky tomu že si tahle data vzala z podexponované a přeexponované fotky). V praxi tak z foťáku, který má při jedné fotce dynamický rozsah např. 14EV (což má většina lepších moderních zrcadlovek), dostanete dynamický rozsah 18 EV, který už pokryje naprostou většinu dynamických scén.
Fotku otevřete v Deliver módu (klávesa D) a můžete upravovat. Doporučuji začít s vyvážením bíle, které můžete provést manuálně nebo za pomoci kapátka. Následně dorovnejte expozici za pomoci 5 táhel (exposure, shadows, highlights, blacks a whites). Pravděpodobně budete muset u dynamické scény úplně nebo téměř úplně stáhnout highlights (světla) a vytáhnout shadows (stíny), abyste expozici vyrovnali.
Tím máte naprosto základní úpravu fotky hotovou. Dále můžete upravovat, hlavně zesvětlovat/ztmavit jednotlivé části fotky za pomoci štětce (této technice se říká dodge and burn, viz YouTube). Vycházejte z teorie, která říká, že oko diváka automaticky kouká na fotce v první řadě na světlá místa. Díky tomu si můžete divákovou oko na výsledné fotce efektivně „vodit“.
Dále je vhodné ještě zkontrolovat kácení svislic (viz kapitola kompozice). Kontrolu doporučuji i tehdy, kdy jste si na kácení svislic dávali velký pozor při samotném focení, což rovněž doporučuji. Lightroom má na tohle skvělý nástroj, kdy nakreslíte 2 čáry na jakékoliv 2 svislice na fotky, a software za vás fotku sám vyrovná. Viz obrázek níže.
Tím je základní úprava hotová. Fotku můžete vyexportovat do jpegu (vlevo nahoře File -> Export) a máte hotovo!

Závěr

Focení interiérů je komplexní disciplína. Kromě solidních fotografických schopností zahrnuje i dobrou znalost postprodukce a určitou míru vkusu, který je však velmi subjektivní záležitostí. Tenhle komplexní článek pokrývá naprosté základy focení interiérů, avšak k vytvoření slušných fotek by měl stačit. Pokud ale hledáte profesionální řešení pro prezentaci vaší nemovitosti, doporučuji najmout profesionálního fotografa, který má s focením zkušenosti. Takovou práci zvládne zkušený fotograf vždy lépe než začátečník a na výsledku to je znát.

Máte zájem o nafocení vašeho interiéru? Kontaktujte mě na mailu marek@topolar.cz